Paroubkův slovníček

Číst povolební texty Jiřího Paroubka je náročné. Pan ex-předseda poté, co se „dobrovolně“ vzdal servisu tiskového oddělení Lidového domu, je píše sám. Jsou tedy zcela odlišné od těch, které „psal“ před „nevýhrou“. Dlouhé, stylisticky prapodivné (většinou se v nich točí v jakémsi argumentačním kruhu a proto se často opakuje). Donedávna nekomunikoval s médii a tak je publikoval na facebooku. K dnešku již poskytl rozhovor pro časopis Týden a dokonce nenáviděné MF Dnes (on sám ji říká Junge Fronta Heute).

Jako pravičák jsem postižen poměrně významnou retardací, takže jsem si musel některé užívané výrazivo dohledat a jelikož v tom určitě nebudu sám, dovolil jsem si připravit jakýsi „Paroubkův slovníček“, který snad některé z pojmů alespoň částečně osvětlí. Připravil jsem též sumář Paroubkových nepřátel, příčin porážky a nejpovedenějších citátů.

Opt-out – velmi důležitý pojem, protože pan P. jej zatím použil téměř ve všech textech, které publikoval, většinou vícekrát. Jedná se o podvod na voličích, obří tunel, totiž možnost spořit si na penzi u soukromých subjektů. Jinak to znamená ještě jiné věci, obecně možnost vymanění se z pravidla platného automaticky pro všechny.

Krychtálkovský výraz – Vladimír Krychtálek byl za protektorátu novinář, píšící aktivistické kolaborantské články. V roce 1947 byl za ně popraven. Krychtálkovský výraz je „odparoubkovat“.

Šmok – potměšilý a nekvalitní novinář, který píše brimbória

Brimbórium – potměšilý a nekvalitní článek

Gogolovský smích – zřejmě tragický smích, pana ex-předsedu přepadá, když mluví duchovní magnáti (viz). Anebo narážka na Gogolův román Mrtvé duše a situaci na Ústecku?

Bendit – viz Uhlobaron Bakala. Asi nekalý zisk, nikde jsem vysvětlení tohoto slova nenašel, zřejmě od slov prebenda či bandita. Anebo ví pan Paroubek něco na europoslance – zeleného rebela Daniela Cohn-Bendita.

Můj údajný nevýkon – Tvrdík tvrdí, že nevýkon předvedl pan ex-předseda v televizních duelech s Nečasem

Duchovní magnáti – též političtí Einsteini nové pravice - John, Gazdík, Bárta, ale i Vodrážka a neekonom Nečas. Dle pana P. jsou doplněni poručíky Duby z Haškova Švejka (nerozumím, ale beru na vědomí). Kvůli hrůzné kombinaci blbin, které duchovní magnáti sdělují užaslé české veřejnosti, hrozí ČR snížení ratingu.

Největší Paroubkovi nepřátelé:

Šlouf-Mrencová-Ovčáček – osa Zemanových přisluhovačů, jejich jména užívá pan P. častěji než slovo opt-out a to má v každé druhé větě. Ovčáčkovi dokonce samostatně věnoval texty Ovčáček Čtveráček a Ovčáček Čtveráček 2. Ovčáček dříve pracoval pro ČSSD a teď píše do Práva. Podle J.P. si např. vycucal z prstu nabírání černých duší na schůzi v Litoměřicích, o kterém ovšem tentýž den referovala i všechna ostatní média, protože pan Horáček se nechal fotit před hospodou, kde se schůze odehrávala, se štosem přihlášek. To ovšem nahrává teorii o spiknutí pravicových (všech) médií (viz níže). Ovčáčka řídí „mentoři“ Šlouf a Mrencová. Společně také ovlivňují po volbách personální politiku lidového domu a chtějí odstavit Dimuna, přičemž to je jeden z mála, „kdo umí formulovat „věci““. Pan Paroubek je ale hodně rychle srovná, protože na ně něco má – „budou-li lumpačit, časem sdělím veřejnosti ještě víc. Pokud to toto trio zkusí ještě jednou, budu veřejně jmenovat i jejich vděčné spolupracovníky v rámci sociální demokracie.“

Zeman – Rychetský – Melčák - zařídili odklad voleb. Zeman je velmi velký škůdce ČSSD, výčet jeho nectností by zdvojnásobil délku tohoto blogu.

Blondýnky v negližé – o kalendáři Věcí veřejných se pan Paroubek nezapomene zmínit v žádném svém příspěvku, věnovanému tomuto mafiánskému projektu pražské ODS. Děvčata ve spodním prádle mají navíc problém s gramatikou, třeba ve slově dinosauři píší tvrdé Y. Jejich úspěch nese pan P. o to neliběji, že jeho blondýnky Brožová a Borůvková neprošly ani v jeho vlastní straně. „Přitom paní Brožová má ve své profesi určitou erudici a lidskou zkušenost, zatímco teď máme ve sněmovně x blondýn, které nemají ani životní zkušenosti a o jejich odborné způsobilosti bych si troufl vážně pochybovat.“

Uhlobaron Bakala – ten si nadrobil především otevřeným přiznáním sponzoringu stran budoucí vládní koalice. Udělal to kvůli bytům OKD, z čehož bude mít desetimiliardový bendit. Bakala využívá k útokům na J.P. Hospodářské noviny – viz Spiknutí médií.

Nepřátelé uvnitř ČSSD – Emmerová, Palas – neúspěch ve volbách přičítají Paroubkovi, protože „nepřekonali ani po letech svou zhrzenost. Jeden z nich byl z mé vlády odejit, druhý se jejím členem nestal“. Tvrdík – hovoří o „údajném nevýkonu“ svého chlebodárce v tv debatách. Dryml, Foldyna – jsou to zemanovci. Primátor Brna Onderka – „volá po nespolupráci s komunisty“. Vlastimil Aubrecht a jeho milá žena – donášejí novinářům (zveřejnili praktiky nabírání černých duší na Ústecku), protože „se nedokázali  vyrovnat se ztrátou Vlastíkovy nominace do Sněmovny… jejich nominace dopadne stejnou katastrofou, jako před čtyřmi lety. To je osud podrazáků.“ Stínoví ministři – málo pracovali,  zbytek ČSSD – nedbal na to, co jim předseda říkal, i když on přesně věděl, jak to dopadne.

A jaké jsou hlavní příčiny volební porážky:

Řecká karta – tu vynesli pravičáci a i když to J.P. „intuitivně cítil, žádal po volebním štábu, aby se této problematice věnoval, ale zřejmě ne dost důrazně“, jeho nohsledi mu hodili klacek pod nohy a nechali pravici vyhrát volby. Hrozbu Řeckem hysterizovala média (viz spiknutí médií), dokonce si vymyslela krvavé demonstrace a mrtvé. Řeckou kartu v Čechách rozehrálo duo Langer-Finkelstein, ve světovém měřítku pak George Soros, který spekuloval na pokles a pak zase na růst eura.

Spiknutí médií – podle J.P. do této se ho zúčastnila všechna média v ČR, ale nejhorší jsou již zmiňovaná Junge Fronta Heute, Bakalovské Hospodářské noviny (ty dokonce svévolně změnily nadpis Paroubkem publikovaného textu z „Vítězství bez fanfár“ na „Kdo mi prohrál volby“). Jejich metodou práce je bájná lhavost. Ke spiknutí novinářů se ovšem přidali také všichni blogeři v čele s panem Křížem

http://kriz.blog.idnes.cz/c/130055/Jak-jsem-se-konecne-stal-medialni-hvezdou.html

Přidalo se dokonce i Právo, o němž měl pan Paroubek lepší mínění. Vše dovršil zástupce šéfredaktora po volbách, když mu na nevyžádaný článek napsal: „Vážený pane, o články pana poslance Paroubka nemáme zájem. S pozdravem, Robert Dengler“.

Nejlepší výroky:

O tom, že on i jeho žena vydají paměti:

„Chci psát seriózním způsobem, a ne neurvalým…Pokud jde o moji paní, ta má trošku jiný styl psaní.“

„Vy byste jí ale jako novináři měli pogratulovat, protože mezi třemi nejčtenějšími blogy jsou dva její, takže její kniha určitě bude dobře napsaná.“

O facebooku(na němž má profil téměř 2mil. Čechů):

„A co znamená Facebook ve volební kampani? Dopad na 30 až 40 tisíc lidí, to není žádný problém.“

O černých duších v Ústeckém kraji (podle pana ex-předsedy neexistují, protože nezná jejich jména:

„Mám velmi dobrou paměť a nepamatuji si ta jména. Přestaňte lhát, anebo ta jména dejte na stůl.“

O poslání předsedy ČSSD:

„Já se k vám nemusím už chovat jako předseda sociální demokracie, jako beránek boží, který snímá hříchy tohoto světa. Přestaňte, pánové, lhát!“

O stavu české justice:

„Ale v téhle zemi přece nikdo není schopen soud na ochranu osobnosti vyhrát. Z toho cynicky vycházíte! Přestat lhát! A také vás prosím, abyste se mě už neptali na lži a vaše výmysly.“

O médiích:

„Před volbami se média pohoršovala, že s nimi deset dní představitelé a kandidáti ČSSD nekomunikovali. Přesněji, nereagovali na jejich otázky. Ostatně velmi tendenční. Veškerý další servis (tiskové zprávy a veškeré materiály) však dostávaly i tyto tři deníky dál v plném rozsahu. To zase ale kňučeli, že je toho moc.“

O štvanici v médiích:

„Byl to útok na krále, na předsedu ČSSD, nic nového… Někteří mí předchůdci, kteří byli pod podobným tlakem, i když ne tak velkým, to řešili různě. Miloš Zeman pil, Vladimír Špidla se stáhl do sebe a Stanislav Gross toho času ani moc neužil… Já jsem to řešil rodinou, zázemím, knihami, hudbou.“

A o kvalitě povolebních analýz v nich:

„Přiznám se, že z analýz výsledků voleb, které jsem četl, mně připadal nejbližší realitě článek, zveřejněný v Haló novinách.“

O komunistech:

„Jsou to již druhé volby, ve kterých komunisté nedokázali sociální demokracii vyjádřit nejzákladnější lidskou, ani politickou solidaritu při těžkých útocích na ní (vajíčkové útoky loni, brutální útoky médií letos atd.).“

O stavu svobody a demokracie v naší zemi:

„Pět týdnů před volbami začal politický soupeř prostřednictvím skupinek antidemonstrantů napadat naše mítinky. Hozená láhev plná utopenců na sociálně demokratickém mítinku v Kladně mohla v tisícihlavém davu způsobit vážné zranění nebo dokonce zabití….Je otázka, zda je možné mluvit o plné svobodě v zemi, pokud je (nejsilnější) politické straně bráněno svobodně pořádat její mítinky.“

O příčinách nevýhry:

„I Napoleon by bez dobrých informací bitvu prohrál. Já jsem pět let dostával dobré informace, a teď mé informační zdroje selhaly.“

A na závěr k zamyšlení, přátelé:

„Nikdy bych nevěřil, že část veřejnosti si nechá v demokratické zemi takto vymýt mozky. Za starého režimu bylo vymývání mozků jaksi z donucení, teď bylo dobrovolné.“