Dan Brown: Šifra mistra Theodorika

Splnil jsem si povinné minimum, abych potvrdil svou příslušnost k euroatlantické civilizaci a v pár uplynulých měsících načetl a zkoukl Šifru mistra Leonarda a taky knížku a film Andělé a démoni.

Smrtka jasně ukazuje směrem na Karlštejn

Dan Brown je hlavně zručný řemeslník, který šikovně kombinuje útržky všemožných spikleneckých teorií s turistickými průvodci po evropských metropolích.  Na to, že píše o záhadách a symbolech, ve svých knihách nic záhadného či nevyřčeného neponechává, píše-li o dvanácti pohárech na stole, musíte se smířit s tím, že Vám všech dvanáct detailně popíše. Mají-li umřít čtyři kardinálové, každý někde jinde a vždycky v celou, nepočítejte, že by doktor Langdon odhalil padoucha třeba v polovině trasy. Přece čtenáře neochudí o svou konstrukci historické procházky.

Striktní přesnost, popisnost – to jsou Brownovy mantry. Dokonce i Hollywood, když přetavoval jeho bestsellery na blockbustery, ponechal větší prostor pro divákovu fantazii. Obvykle zachází s literaturou zcela opačně.

Brown píše pro Američany a v nás Evropanech přiživuje pocit kulturní nadřazenosti. Nevodí čtenáře po žádných zapadlých koutech a periferiích, thrillerové situace vytváří na místech hlavních prohlídkových tras, místech, která i farmář z Wisconsinu zná z půldenní autokarové okružní jízdy městem. V Paříži se začíná v Louvre u Mony Lisy, v Římě na Svatopetrském náměstí.

Pokud by se Dan Brown rozhodl umístit děj své další knihy do Prahy, dojel by doktor Langdon asi dvaadvácou k Hradu, tam by v Katedrále svatého Víta objevil neklamné známky toho, že byl Petr Parléř účastníkem rozsáhlého středověkého spiknutí, které ovšem zosnoval už svatý Václav se svatým Vojtěchem. Od té chvíle budou všechny další indicie ukryty pod číslem pět, protože už v tom máme Víta, Václava a Vojtěcha, co začínají od V a to je římská pětka.

Pátý chrlič bude v pět hodin vrhat stín směrem ke Strahovskému klášteru, kde bude v páté polici pátou knihou jistojistě první vydání Švejka, a v něm na páté straně bude v pátém řádku, zřejmě něco o tom, že Ferdinand d´Este bydlel na Konopišti (dále následujevýklad o Haškovi, sarajevském atentátu a o světové válce). Na dalších stranách zběsilá honička po Petříně, přičemž padouši stíhají Langdona lanovkou. Z Újezdu (je tam hospoda U Švejka, což Langdona nahlodá ve správnosti konopišťské indicie) to vezmou padouši přes Kampu, kdežto Langdon jede kolem Pražského Jezulátka (výklad), protože ví, že všechny nepravosti se točí kolem církve. Znovu se s lotry utká na Karlově mostě, někde tam jak stojí fronta turistů na pohlazení křížku – to bude další stopa.

Úprk uličkami na Staromák, Langdon už pochopil, že klíčem k odhalení spiknutí je pohyb po těch cedulkách, které označují Královskou cestu (výklad). Smrtka na orloji už dá jasný impulz k tomu, aby se místo na Konopiště vydal na Karlštejn. Autokarové zájezdy tam vyjížději od Obecního domu, jenž leží u Prašné brány, kterou začíná zmiňovaná Královská cesta. To je ale náhodička.(Původně měla celá kniha začínat právě tady, ale cestovky si stěžovaly, že by pak američtí turisté, kteří si zaplatí trasu Po stopách Roberta Langdona, museli na Pražský hrad do kopce, tak to otočil.)

Autokar se na Karlštejn líně vleče (vyplněno výkladem) a do zkázy OSN už zbývá jen pět minut. Na hradě tedy Langdon vysprintuje do kaple, vyzdobené Mistrem Theodorikem, který v tom spiknutí jel od začátku s Parléřem a na jednom z jeho deskových obrazů (asi na tom, kde se nakreslil sám s knížkou, co všichni známe z učebnice) bude tlačítko a bude vyhráno.

Akorát nevím, koho by Brown použil jako spiklence. Ilumináty, templáře a zednáře už dost vytěžil, asi by musel přijít s něčím novým. I zde má ovšem Praha co nabídnout – máme přece Ordo Lumen Templi – řád, který založil Dan Landa (možná indicie v textu některé z jeho písní, kterou budou hrát v té Hospodě u Švejka, např. „Touha je zákon, kámo, zákon“, to je spiklenecký jak hrom.)